Charakteristika a Historie juda

Charakteristika

Slovo JUDO je japonského původu a pochází z doby samurajů. Vzniklo sloučením dvou samotných slov JU = jemný a DO = cesta a tak v překladu judo znamená „jemná cesta“. Asi nejpřesněji tento překlad vyjadřuje jeden z hlavních principů juda „Minimální úsilí a maximální účinnost“ (v japonštině Seiryoku-zen ́yo).

S jistou lze říci, že judo zahrnuje optimální mix rozmanitých pohybových dovedností v kombinaci s taktickým uvažováním, čímž nejvyšší možnou měrou podporuje rozvoj těla a mysli. Určitě má také pozitivní vliv na celkový vývoj osobnosti. A tak se není čemu divit, že judo je svým charakterem vhodné pro všechny, počínaje dětmi a konče seniory. Sejně tak není náhodou, že judo bylo organizací UNESCO doporučeno jako nejvhodnější sport pro děti.

Ze sportovního hlediska je judo moderní a vysoko postavená sportovní disciplína, která je od roku 1964 až po současnost zařazena do rodiny olympijských sportů. Je to souboj dvou protivníků na tatami (žíněnce), kde hlavním úkolem je pomocí cílené techniky hodit soupeře na záda, popř. v boji na zemi pomocí držení ho znehybnit po dobu 20ti sekund a nebo pomocí škrcení či páky na loketní kloub donutit vzdát se. Na rozdíl od karate jsou v judu údery či kopy zakázány. Tyto techniky jsou součástí sebeobrany.

Historie a současnost

V současné době vidím judo (japonsky : 柔道 – džúdó „ jemná cesta“) jako jeden z bojových sportů, než bojové umění. Díky zařazení do rodiny olympijských sportů (pozn.: vůbec poprvé se judo v kategorii mužů objevilo na LOH v roce 1964 v Tokiu) se judo stalo celosvětově uznávaným sportem, jehož popularita rok od roku stoupá a po celém světě ho provozují tisíce lidí. Široká veřejnost vnímá judo jako ryze sportovní odvětví jednotlivce, které je typickým úpolovým sportem, v němž jde o překonání svého protivníka fyzickou, technickou, taktickou a v neposlední řadě také i psychickou převahou při dodržování sportovních pravidel. Je to určitá změna, protože vznik juda nebyl v žádném případě spojen s bojem muž proti muži, ale s tělovýchovným cvičením. Zakladatel juda prof. Jigoro Kano (japonsky : 嘉納 五郎) tehdy spojil dohromady vše nejlepší z tehdejších různých škol jiu-jitsu a vytvořil nový, v té době modernější a jemnější styl.

Nazval ho Kodokan – Judo. Vlastní název Kodokan je složen ze tří jednotlivých slov KO = vyučovat / cvičit; DO = cesta / princip a KAN = místnost / hala, což ve volném překladu znamená „místo pro studium cesty“ (ijf.org). Nový styl byl určen jednak pro muže i ženy v každém věku a měl být také využíván i ke sportovním zápasům. Kano si však původně nepřál, aby v jeho stylu dominovaly sportovní hlediska. Naopak tento nově vzniklý systém měl zlepšovat posilování těla i ducha, udržovat jej zdravé a rovněž měl rozvíjet charakter cvičenců. Minimální úsilí a maximální účinnost (v japonštině Seiryoku-zen ́yo) a vzájemný prospěch (v japonštině Jita-kyoei) to byly dva základní principy, které jednoznačně charakterizovali tehdejší Kodokan. Svou sílu využít co nejúčinněji a mít možnost porazit většího i fyzicky silnějšího soupeře. Druhý princip je založen na vzájemném respektu a pochopení mezi judisty. Judo v té době bylo jednak vyváženým systémem tělesné výchovy, sebeobrany, soutěže, ale na straně druhé také systémem výchovy cvičenců. Psal se rok 1882.

kano
caligraphic
kano
caligraphic

Obr.1 Zakladatel juda prof. Jigoro Kano (japonsky : 嘉納 五郎)
Obr.2 Kaligrafie principů Seiryoku-zen ́yo (vpravo) a Jita-kyoei (vlevo)

Etika Juda

Judo je nejenom olympijský sport, ale je to také celoživotní výchova a v neposlední řadě také životní styl. Judistická etiketa je soubor pravidel chování a doporučení, kterými se řídí všichni judisté bez rozdílu věku, technické vyspělosti, či národnosti. Mezinárodní judistická federace (International Judo Federation, zkr. IJF), kde tyto regule platí, v současné době registruje 200 národních federací ze všech kontinentů světa se základnou ca. 200 miliónů judistů.

Dá se tedy konstatovat, že téměř po celém světě platí, že v dojo, v tréninku, na turnaji a vlastně i mezi judisty samotnými nejsou úcta k druhému, respekt k trenérům, ke svým sparingpartnerům, starším či mladším, rozhodčím, ale i rodině, přátelům a spolužákům nejsou jen prázdná slova a nic neříkající fráze.

Z velkého množství rituálů, které se judem prolínají, snad nejvýraznější a pro samotné judisty také nejvýznamnější je rituál ukloněním. Vlastním úklonem vše začíná, ale i končí. Vkročím do dojo ukloním se, vkročím na tatami ukloním se, rovněž na začátku a na konci tréninkové jednotky a každého cvičení se ukloním, chci oslovit trenéra ukloním se, atd. Úklon vyjadřuje poděkování a obdiv za vykonanou práci. Před začátkem a po skončení společného cvičení se studenti ukloní a ukáží vzájemný respekt k sobě. V oficiálních zápasech se soutěžící ukloní na začátku a na konci zápasu, znamená to uznání a zdvořilost k soupeři i k pravidlům juda, která podporují fair-play a vztah mezi sportovci. V průběhu let se úklon stává nedílnou součástí životního postoje judisty a jeho pohledu na svět. Právě proto je judo ceněno pro svůj vztah ke sportu projevující se jak na sportovišti, tak i v běžném všedním životě. Není náhodou, že motto EJU zní: “judo, more than sport“. Snaha nejen o rozvoj sportovního odvětví jako takového, ale zapojení edukační či výchovné složky do životů judistické společnosti, jsou neoddiskutovatelné.

Pravidla juda

Kompletní pravidla Juda v PDF najdete ZDE.

Žákovské stupně – Kyu

Žákovské stupně technické vyspělosti KYU jsou rozděleny do následujících stupňů a označení od nejnižšího po nejvyšší a jsou podmíněny základní čekací lhůtou, která je zpravidla šest měsíců. Půlené stupně platí do 3. KYU a do věku 14-ti let. Starší abonenti vykonávají pásky celé, nepůlené.

(při kliknutí na pásek se zobrazí zkušební řád k jeho získání)
6. / 5. kyu >
6. / 5. kyu >
5. kyu >
5. kyu >
5. / 4. kyu >
5. / 4. kyu >
4. kyu >
4. kyu >
6. / 5. kyu >
6. / 5. kyu >
5. / 4. kyu >
5. / 4. kyu >
5. kyu >
5. kyu >
4. kyu >
4. kyu >
6. / 5. kyu >
6. / 5. kyu >
5. kyu >
5. kyu >
5. / 4. kyu >
5. / 4. kyu >
4. kyu >
4. kyu >
4. / 3. kyu >
4. / 3. kyu >
3. kyu >
3. kyu >
2. kyu >
2. kyu >
1. kyu >
1. kyu >
4. / 3. kyu >
4. / 3. kyu >
2. kyu >
2. kyu >
3. kyu >
3. kyu >
1. kyu >
1. kyu >
4. / 3. kyu >
4. / 3. kyu >
3. kyu >
3. kyu >
2. kyu >
2. kyu >
1. kyu >
1. kyu >

Jak správně zavázat pásek

zavazani_pasku

Slovník

DOŽO – sál pro cvičení JUDO
TATAMI – zápasiště pro JUDO
JUDOGI – oblek judisty, kimono
OBI – pás ke kimonu
JUDOKA – judista – žák
SENSEI – učitel JUDA, trenér
ZAREI – VELKÝ pozdrav
RITSUREI – MALÝ pozdrav

ČÁSTI TĚLA:

AŠI – noha
HARA – břicho
HIŽI – loket
HIZA – koleno
KATA – rameno
GOŠI – bok
KUBI – krk
TE – ruka
UDE – paže
WAKI – podpaží
MUNE – prsa
MOMO – stehno

SMĚRY:
MAE – dopředu
UŠIRO – dozadu
JOKO – stranou
MIGI – pravý
HIDARI – levý

ROZLOŽENÍ CHVATU:
KUZUŠI – vychýlení
CUKURI – nástup
KAKE – vlastní hod
ERI – límec
SODE – rukáv
TORI – nacvičující JUDOKA
UKE – partner nacvičujícího

Pohyby:
AJUMI AŠI – normální chůze
CUGI AŠI – chůze sunem nohou po tatami
TAI SABAKI – obraty těla

UKEMI – pády
MAE UKEMI – pád vpřed
JOKO UKEMI – pád stranou
UŠIRO UKEMI – pád vzad
KUMIKATA – úchop

SKUPINY CHVATU JUDO (WAZA):
AŠI WAZA – chvaty prováděné nohama (převážně)
GOŠI WAZA – chvaty prováděné pomocí boků
TE WAZA – chvaty prováděné pažemi, rukama
SUTEMI WAZA – strhy
OSAEKOMI WAZA – držení
KANSECU WAZA – páčení
ŽIME WAZA – škrcení
TOKUI WAZA – osobní technika
RENRAKU – kombinace chvatů

NAGEWAZA — TECHNIKA PORAZU
TEVAZA – Technika paží
GOŠIWAZA – Technika boků
AŠIWAZA – Technika nohou

VÝROKY ROZHODČÍCH

HAŽIME – ZAČNĚTE!!
MATE – PŘERUŠTE BOJ!!
SONOMAMA – STOP!
JOŠI – Pokračujeme!
SOREMADE – Konec zápasu!
HANTEI – Rozhodněte
HIKIWAKE – Nerozhodně

HODNOCENÍ AKCÍ ZA:

JUKO – 5 bodů
WAZAARI – 7 bodů
IPPON – 10 bodů

TREST ZA:

ŠIDO – 3 body
ČUI – 5 bodů
KEIKOKU – 7 bodů
HANSOKU MAKE (Diskvalifikace) – 10 bodů (ve prospěch soupeře)

OSAEKOMI – držení nasazeno
TOKETA – držení přerušeno