Charakteristika

Slovo JUDO je japonského původu a pochází z doby samurajů. Vzniklo sloučením dvou samotných slov JU = jemný a DO = cesta a tak v překladu judo znamená „jemná cesta“. Asi nejpřesněji tento překlad vyjadřuje jeden z hlavních principů juda „Minimální úsilí a maximální účinnost“ (v japonštině Seiryoku-zen ́yo).

S jistou lze říci, že judo zahrnuje optimální mix rozmanitých pohybových dovedností v kombinaci s taktickým uvažováním, čímž nejvyšší možnou měrou podporuje rozvoj těla a mysli. Určitě má také pozitivní vliv na celkový vývoj osobnosti. A tak se není čemu divit, že judo je svým charakterem vhodné pro všechny, počínaje dětmi a konče seniory. Sejně tak není náhodou, že judo bylo organizací UNESCO doporučeno jako nejvhodnější sport pro děti.

Ze sportovního hlediska je judo moderní a vysoko postavená sportovní disciplína, která je od roku 1964 až po současnost zařazena do rodiny olympijských sportů. Je to souboj dvou protivníků na tatami (žíněnce), kde hlavním úkolem je pomocí cílené techniky hodit soupeře na záda, popř. v boji na zemi pomocí držení ho znehybnit po dobu 20ti sekund a nebo pomocí škrcení či páky na loketní kloub donutit vzdát se. Na rozdíl od karate jsou v judu údery či kopy zakázány. Tyto techniky jsou součástí sebeobrany.

Historie a současnost

V současné době vidím judo (japonsky : 柔道 – džúdó „ jemná cesta“) jako jeden z bojových sportů, než bojové umění. Díky zařazení do rodiny olympijských sportů (pozn.: vůbec poprvé se judo v kategorii mužů objevilo na LOH v roce 1964 v Tokiu) se judo stalo celosvětově uznávaným sportem, jehož popularita rok od roku stoupá a po celém světě ho provozují tisíce lidí. Široká veřejnost vnímá judo jako ryze sportovní odvětví jednotlivce, které je typickým úpolovým sportem, v němž jde o překonání svého protivníka fyzickou, technickou, taktickou a v neposlední řadě také i psychickou převahou při dodržování sportovních pravidel. Je to určitá změna, protože vznik juda nebyl v žádném případě spojen s bojem muž proti muži, ale s tělovýchovným cvičením. Zakladatel juda prof. Jigoro Kano (japonsky : 嘉納 五郎) tehdy spojil dohromady vše nejlepší z tehdejších různých škol jiu-jitsu a vytvořil nový, v té době modernější a jemnější styl.

Nazval ho Kodokan – Judo. Vlastní název Kodokan je složen ze tří jednotlivých slov KO = vyučovat / cvičit; DO = cesta / princip a KAN = místnost / hala, což ve volném překladu znamená „místo pro studium cesty“ (ijf.org). Nový styl byl určen jednak pro muže i ženy v každém věku a měl být také využíván i ke sportovním zápasům. Kano si však původně nepřál, aby v jeho stylu dominovaly sportovní hlediska. Naopak tento nově vzniklý systém měl zlepšovat posilování těla i ducha, udržovat jej zdravé a rovněž měl rozvíjet charakter cvičenců. Minimální úsilí a maximální účinnost (v japonštině Seiryoku-zen ́yo) a vzájemný prospěch (v japonštině Jita-kyoei) to byly dva základní principy, které jednoznačně charakterizovali tehdejší Kodokan. Svou sílu využít co nejúčinněji a mít možnost porazit většího i fyzicky silnějšího soupeře. Druhý princip je založen na vzájemném respektu a pochopení mezi judisty. Judo v té době bylo jednak vyváženým systémem tělesné výchovy, sebeobrany, soutěže, ale na straně druhé také systémem výchovy cvičenců. Psal se rok 1882.